Nesmyslná vražda George Floyda nám připomíná, že cesta k dosažení rasové rovnosti je dlouhá – čas jednat je právě teď.

Muzea nejsou neutrální. Nejsou oddělena od svého sociálního kontextu, struktur moci a bojů. A pokud to tak to vypadá, je to špatně. Jako vysoce důvěryhodné instituce v našich společnostech mají muzea odpovědnost a povinnost bojovat proti rasové nespravedlnosti a proti černému rasismu na všech úrovních, od příběhů, které vyprávějí, až po rozmanitost svých zaměstnanců.
Každé muzeum utvářejí lidé. Každý z nás se musí rozhodnout, že bude nést odpovědnost za své vlastní předsudky a být si vědom svých práv. Musíme se odhodlat řešit rasismus sami v sobě i společnosti, být otevřeni, abychom se naučili, jak se zlepšovat. Musíme nechat zaznít hlasy o úspěších černých komunit po celém světě.
Před pouhými dvěma týdny tisíce muzeí po celém světě slavily Mezinárodní den muzeí 2020, jehož téma znělo „Muzea pro rovnost: rozmanitost a začleňování“. Vyzýváme všechna muzea, aby se k nám přidala a udržela diskusi k tomuto tématu.

PROHLÁŠENÍ LONNIE G. BUNCHOVÉHO, tajemnice SMITHSONIAN INSTITUTU a členka předsednictva ICOM USA
Stejně jako mnoho Američanů, před jejichž očima se odehrálo mnoho násilných incidentů proti černochům s následkem smrti, jsme se cítili demoralizovaní a rozčilení, zděšení a naštvaní. Nejenže jsme byli nuceni zápasit s dopadem globální pandemie, ale byli jsme nuceni konfrontovat skutečnost, že navzdory ziskům dosaženým za posledních padesát let jsme stále národem, který se nevyrovnal s nerovností a rasovou segregací. Stav naší demokracie je křehký a nejistý.
Opět se snažíme dávat smysl nesmyslnému. Znovu vypovídáme o komplikované historii rasového násilí naší země, od Freddieho Greye a Erica Garnera po Sandru Blandovou a Trayvona Martina. Znovu se snažíme vyrovnat, jak nejlépe umíme, trpíme v tichu, účastníme se protestů nebo vedeme rozhovory, kterými vyjadřujeme naše emoce. Ještě jednou se snažíme vysvětlit našim dětem to, co vysvětlit nelze. Znovu se modlíme za spravedlnost a modlíme se za mír. Ještě jednou.
Vyjadřujeme nejhlubší soucit rodinám a blízkýcm George Floyda, Ahmauda Arberyho, Breony Taylorové, Tonyho McDadeho a mnohým před nimi, jejichž zbytečné úmrtí bylo způsobeno neoprávněným násilím. Doufáme, že jejich bolest a smutek donutí Ameriku čelit mučivé rasové minulosti a že tento okamžik se stane impulsem pro náš národ, aby se vážně zabýval rasismem a sociálními nerovnostmi.
Ačkoli to bude obrovský úkol, minulost je plná příkladů obyčejných lidí, kteří společně pracují na překonání zdánlivě nepřekonatelných výzev. Historie je vodítkem k lepší budoucnosti a ukazuje, že se můžeme stát lepší společností – ale pouze pokud ji požadujeme od sebe navzájem a od institucí odpovědných za výkon spravedlnosti.
Frederick Douglass prohlásil: „Ti, kdo prohlašují, že upřednostňují svobodu a přesto odsuzují debatu, jsou lidé, kteří chtějí plodiny bez orby půdy… Boj může být morální, nebo fyzický, nebo to může být obojí. Ale musí to být boj. “
Připojíme se v tomto klíčovém okamžiku, kdy oči národa a světa se obrací na Minneapolis, k boji za spravedlnost a rovnost? Vyslyšíme volání odvážných osob, které vystupovaly proti otroctví, pochodovaly za volební práva a zasadily se za základy rovnosti? Budeme vyzývat národ, aby vyhověl jeho základním ideálům? Na památku těch, kteří nás opustili pro dobro země, doufám, že ano.