To, že jsou muzea důležitou součástí našich životů, nám dnes a denně ukazuje mnoho událostí, které se kolem nás dějí. Nejnověji využila ikoničnosti muzejních prostor firma Kofola, která do abstraktního přírodovědného muzea zasadila jeden z dílů své kampaně.

Muzea by takových akcí měla využívat pro svoji propagaci jak to jenom jde. Zvýšení návštěvnosti může způsobit lecos. Například v Louveru si nemohou vynachválit knihu i film Da Vinciho kód, byť se k němu otevřeně nehlásí, nárůst návštěvnosti o 30% je ale příjemný. Stejně tak si přírodovědné muzeum v New Yorku nestěžuje na sérii Noc v muzeu, která přinesla podobné navýšení pořčtu návštěvníků. Mezi dvěma mlýnskými kameny je například Muzeum města Brna, kterému britský spisovatel Simon Mawer přinesl na zlatém podnose PR snů knihou skleněný pokoj. Nicméně rodina Tugendhatových se s knihou nesmířila a tak ji pro svoje PR muzeum nemůže zcela využít. Oproti tomu román Mendelův trpaslík od téhož autora se v Brně v době oslav výročí 150 let od uveřejnění přednášky, která položila základ genetice, skloňoval docela často.
Dalším příkladem je pronájem prostor muzejních budov pro natáčení filmů. Nejoblíbenější je rozhodně Národní muzeum. V jeho schodišťové hale se proháněl nejen Tom Cruise, ale řada dalších hvězd.

Pořád se ale bavíme o světě kultury. Co svět byznysu? Jak ten žije z toho, že máme muzea? A co z toho pak muzea mají? A společnost?