DEFINICE MUZEA PŘIJATÁ 24. 8. 2022 NA GENERÁLNÍ KONFERENCI ICOM PRAGUE 2022 

“Muzeum je stálá nezisková instituce ve službách společnosti, která odborně zpracovává, sbírá, konzervuje, interpretuje a vystavuje hmotné i nehmotné dědictví. Muzea jsou otevřená veřejnosti, přístupná a inkluzivní. Podporují a rozvíjejí rozmanitost a udržitelnost, fungují a komunikují eticky, profesionálně a za účasti různých komunit. Nabízejí rozličné podněty pro vzdělávání, potěšení, reflexi a sdílení vědomostí.“

 

Definice platná v letech 1974 – 2022

„Muzeum je nezisková, permanentně působící instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, odborně zpracovává, zprostředkovává a vystavuje hmotné a nehmotné dědictví lidstva a jeho životního prostředí za účelem vzdělávání, studia a potěšení.“

 

1. VÝZNAM DEFINICE MUZEA

 

Je základním textem, který vysvětluje pojem muzeum. Spojením pojmu muzea s pojmem definice objasňujeme, o jaký význam slova muzeum se jedná. Samotné slovo muzeum může být totiž používáno v nejrůznějších významových spojeních.

 

Na definici pojmu muzeum, tak jak ji schválila a používá Mezinárodní rada muzeí ICOM (dále jen ICOM), se odkazuje celá řada dokumentů, počínaje mezinárodně platným Doporučením na ochranu a podporu muzeí a sbírek, jejich rozmanitosti a jejich úlohy ve společnosti (UNESCO – 2015) až po nejrůznější národní a regionální legislativy po celém světě.

 

Z toho vyplývá mimořádná důležitost tohoto textu.

 

 

2. ZAKLÁDÁNÍ MUZEÍ A DEFINOVÁNÍ ÚČELŮ JEJICH EXISTENCE

 

Snahy o definování slova muzeum se objevovaly už v době zakládání muzeí, tedy v 18. a 19. století. British Museum, založené 1753, deklarovalo úsilí shromáždit příklady všech oblastí lidské činnosti a zpřístupnit je všem lidem. Také instituce na území České republiky zakládané počátkem 19. století se ve svých prvních dokumentech pokoušely definovat účel své existence:

 

Slezské zemské muzeum (1814): „…poskytnout studující mládeži příležitost k užitečné četbě a zřídit pramen, z něhož by mohli umělci a řemeslníci, toužící po vyšším duchovním vzdělání načerpat ponaučení, současně však také pro podnícení potřebného studia přírody skrze smyslové představení uspořádaných přírodních produktů, jakýmkoli způsobem jsou tyto dosažitelné“. sedmistránkový text dále vyjmenovává nashromážděné sbírky, díky nimž bude možné splnit popsaný cíl. Objevují se zde základní úkoly muzeí platné dodnes: budování sbírek, edukace, atraktivita.

 

Moravské zemské muzeum (1817): „…ústav, který by široké veřejnosti přiblížil a zprostředkoval za pomoci jednotlivých sbírek historii, přírodu, umění i soudobou výrobu, zejména Moravy. …dokumentovat celkový charakter země a zároveň umožňovat další bádání a rozšiřování znalostí, které muzeum mělo uchovávat v podobě hmotných dokladů.“

 

Národní muzeum (1818): „Vlastenecké muzeum má zahrnovat všechny oblasti národní literatury a národní produkce a v jednom celku představit vše, co vlasti přinesly příroda a lidská píle.“ Jedná se o větu z podrobného čtyřstránkového materiálu, který vypočítával všemožné důvody založení muzea. „Otec zakladatel“ muzea Kašpar Šternberk velmi dobře popsal odstrašující příklady některých evropských muzeí, která „jsou mrtvými poklady, pokud se jich náležitě neužívá ku prospěchu věd, k dobru lidstva“. Tato věta má stálou platnost!

 

Ottův slovník naučný v roce 1901 popisoval muzeum jako: „…místo zasvěcené vědám i uměním…kde znázorněn jest systém a historický rozvoj jednotlivých odvětví vědy, umění, průmyslu atd. výtvory a výrobky jejich, napodobenými preparáty, tabulkami, diagramy apod.“ a také si autor hesla neodpustil kritiku podoby muzejních budov: „Původní musea byly prosté budovy, avšak čím dále tím více rozvinována zde nádhera a luxus, tak že některá moderní musea vypadají jako paláce, v nichž vlastní poklady umělecké pro nádheru a lesk svého okolí nepřicházejí k pravé platnosti a proto právem přimlouvá se nejnověji Furtwängler, aby na místě nádherných síní užíváno bylo v muzeích prostých interiérů, kde by památky umělecké vhodně jsouce uspořádány toliko samy působily na diváka.“

 

 

3. DEFINICE MUZEA DLE ICOM

 

ICOM byl založen 1946 na prvním plenárním zasedání UNESCO (*1945). Zástupci čtrnácti států se shodli na tom, že úloha muzeí v procesu péče o kulturní a přírodní dědictví je natolik unikátní, že si zaslouží speciální pozornost. Okamžitě také přijali první DEFINICI MUZEA:

 

1946: Slovo „muzeum“ zahrnuje všechny veřejně přístupné sbírky uměleckých, technických, vědeckých, historických nebo archeologických materiálů, včetně zoologických zahrad a botanických zahrad, s výjimkou knihoven, kromě případů, kdy udržují stálé výstavní prostory.

 

V dalších letech docházelo k úpravám definice. V roce 1951 se ve stanovách ICOM objevil text zdůrazňující stálost, veřejný zájem a vzdělávací roli muzea. V roce 1968 na generální konferenci v Mnichově se v definici muzea poprvé objevilo slovo potěšení a muzea nastoupila na cestu od chrámů věcí směrem k institucím živých diskusí o těchto věcech.

 

V roce 1974 byl přijatý nový text platný, s drobnými úpravami, dodnes. Speciálně v našem prostředí je nesmírně důležité znát pozadí procesu diskuse a schvalování tohoto dokumentu. ICOM se v 60. letech 20. století ocitl v existenční krizi. Dle jeho stanov mohlo být členy pouze 15 nejvýznamnějších institucí každé členské země. Tyto instituce byly zastoupeny svými řediteli, kteří si volili předsednictvo a předsedu, který je zastupoval při jednání poradního výboru v Paříži. Pracovní vytížení ředitelům neumožňovalo se ICOM věnovat naplno. Na sklonku 60. let proběhla intenzivní debata o potřebě změn, do které se velmi výrazně vložil tehdejší ředitel Moravského zemského muzea Jan Jelínek. Na generální konferenci konané v roce 1971 v Paříži a Grenoblu se podařilo prosadit nové stanovy a Jan Jelínek byl zvolen prezidentem ICOM. V nových stanovách se upustilo od podmínky omezující počet členských institucí na 15 a otevřely ICOM všem muzejním profesionálům. V přijatých dokumentech také zaujímá významné místo jedna velmi krátká ale velmi důležitá rezoluce: Muzea musí přijmout skutečnost, že svět se neustále mění.

Jan Jelínek a tehdejší vedení ICOM se zamýšleli nad samotným pojmem MUZEUM. Na následující generální konferenci v roce 1974 v Kodani byla schválena nová definice muzea:

1974: Muzeum je nevýdělečná, stálá instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, zprostředkovává a vystavuje pro účely studia, vzdělávání a zábavy hmotné důkazy o člověku a jeho prostředí.

Přijetí této definice provázely bouřlivé debaty. Spor se vedl například kolem konstatování, že muzeum je nevýdělečné. Skutečně třaskavá debata ale byla kolem formulace, že muzeum je „ve službách společnosti“. Spor se odehrával až v rovině politické, kdy zástupci muzeí ze zemí západního, svobodného, světa, obviňovali zástupce zemí socialistického bloku z vnášení socialistických praktik do muzejnictví. Naštěstí se vše podařilo vysvětlit k vzájemné shodě a definice muzea byla schválena. Jan Jelínek a československá muzeologie s jejím nejvýznamnějším představitelem Z. Z. Stránským, se tak promítla na mnoho desítek let do světového muzejnictví.

 

Drobné úpravy ve znění definice ICOM proběhly v letech 1989, 1995 a 2001. Na generální konferenci ICOM konané v roce 2004 v Soulu byla zahájena debata o nezbytnosti další proměny muzejní definice. Důvodem byla skutečnost, že řada muzeí pečovala nejen o hmotné příklady kulturního dědictví, ale také o ty nehmotné. V roce 2007 na generální konferenci ICOM byla přijata definice doplněná právě o příklady nehmotného kulturního dědictví.

 

2007: Muzeum je nezisková, permanentně působící instituce ve službách společnosti a jejího rozvoje, otevřená veřejnosti, která získává, uchovává, odborně zpracovává, zprostředkovává a vystavuje hmotné a nehmotné dědictví lidstva a jeho životního prostředí za účelem vzdělávání, studia a potěšení.“

 

 

4. ZMĚNA ICOM DEFINICE MUZEA

 

Muzejní svět má různé podoby a vyvíjí se. Mnozí muzejní pracovníci se shodli, že muzejní definice neodráží dostatečně aktuální podobu a fungování muzeí. Na generální konferenci ICOM konané v roce 2016 v Miláně bylo rozhodnuto, že muzejní definice bude diskutovaná s cílem připravit její nové znění. Tomu byla věnovaná pozornost na poradním výboru, který se sešel v Paříži v roce 2018. Následně pak byli členové národních i mezinárodních výborů ICOM vyzváni k tomu, aby projednali možnou úpravu muzejní definice a poslali své návrhy na generální sekretariát ICOM. Celkem bylo zasláno 250 návrhů, o kterých diskutovali členové pracovní skupiny ustavené pro přípravu nové definice muzea v čele s dánskou muzejní pracovnicí Jette Sandahl.

 

Slova, která se v 250 návrzích neustále opakují, jsou: DIALOG, DISKUSE, PLURALITA HLASŮ, VÝMĚNA IDEÍ, SOCIALIZACE, EDUKACE, ROVNOPRÁVNOST, PROCES, MINULOST JE TU PRO SOUČASNOST, BUDOUCNOST. A aby nebylo pochyb tak kolegové z Jemenu a Slovenska uvedli v první větě návrhu definice popis toho co muzeum není: „místem sběru starých věcí“.

Pracovní skupina pod vedením Jette Sandahl představila nový návrh krátce před generální konferencí ICOM Kjóto 2019.

2019: Muzea jsou polyfonními místy demokratizace, inkluze, v nichž probíhá kritický dialog o minulosti a budoucnosti. Uznávají a řeší konflikty a výzvy současnosti, uchovávají artefakty a příklady pro blaho společnosti, chrání rozmanité vzpomínky pro budoucí generace a zaručují všem lidem stejná práva a rovný přístup k dědictví.
Muzea jsou nezisková, participativní a transparentní, pracují v aktivním partnerství s různými komunitami, aby shromažďovala, uchovávala, zkoumala, interpretovala, vystavovala a zlepšovala porozumění světu s cílem přispět k lidské důstojnosti a sociální spravedlnosti, globální rovnosti a planetární pohodě.

 

Na generální konferenci proběhla bouřlivá debata o jejím smyslu a významu. Především evropští muzejníci vyjadřovali nespokojenost s faktem, že je v definici zcela upozaděná podstata muzejní existence a to SBÍRKY. Většina se pak shodla na tom, že i přes nesporné kvality definice (ZDŮRAZNĚNÍ MUZEÍ JAKO MÍST DEMOKRATIZACE, INKLUZE, KRITICKÉHO DIALOGU, ROVNOSTI PŘÍSTUPU K DĚDICTVÍ) není text stoprocentně dotažený a nebude možné ho v nastaveném základu uspokojivě dokončit.

V současné době funguje pracovní skupina nová a hledá nové znění muzejní definice.

Zde je dobré si zopakovat Kašpara Šternberka, že muzea „jsou mrtvými poklady, pokud se jich náležitě neužívá ku prospěchu věd, k dobru lidstva“.

 

NOVÝ NÁVRH DEFINICE MUZEA BUDE PROJEDNÁVÁN NA GENERÁLNÍ KONFERENCI V PRAZE V ROCE 2022.

 

Martina Lehmannová, 2020